Z výrobní linky sjelo Slůně 30. 11. 1976, což bylo podle oficiálních dokumentů v poslední den výroby typu „de luxe“. Mám tedy jednoho z nejmladších kousků a jsem na něj náležitě pyšná. Sluníčko se ke mně dostalo netradiční cestou, a to jako dárek od skvělých kamarádů v době, kdy mi nebylo příliš veselo. Vytvořili nadační sbírku, vyhlédli si autíčko, které v té době bylo až v Plzni, vybrali potřebný obnos, zajistili STK a dopravili mi jej po vlastní ose až do Ostravy. Neskutečná záležitost a i když je to už pár let, pořád mám při vzpomínkách na ten čas mravence v bříšku a mrazení v zádech. Sluníčko se Slůně jmenuje proto, že je to symbol těch lidiček sluníček, která mi v nemilé době pomohla najít zase tu správnou cestu. Dodnes jim za to velmi děkuji a starám se o autí i za ně za všechny. V kufru se dodnes vyjímá darovací plaketa se jmény všech, kteří se na sbírce „stovka ke stovce na stovku“ podíleli.

Něco málo a Sluníčku samotném. Má najeto poctivých cca 59 tis. kilometrů, jede jak hodinky, nezlobí, sem tam samo od sebe zrychluje jakoby se chtělo po cestě více proletět a pořádně si to užít. Je bílé barvy, prošlo historickou testací na veterána, vše až na pár drobností je v původním stavu. Jezdíme spolu na výlety, nebo jen tak…je to čtyřkolý kamarád, nikoli dopravní prostředek.

V roce 2013 jsme podnikli 5240 km dlouhou expedici do Skandinávie. Pokud nevěříte, podívejte se do menu :)