DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
DORINKA - OCEAN DORI FROM WALLABY WAY

 

Datum narození: 22. 10. 2004
 
Plemeno: trpasličí pudl harlekýn
 
Místo narození: Velké Losiny
 
Matka a otec neznámého jména
 
Sourozenci: dvě sestřičky a bráška
 
Luxace pately: 2/1
 
Výška: 25 cm
 
Váha: 2,5 kg
 
Zkoušky: 1. PTCP (asistenční canisterapeutické zk.)
OPTCP - platnost certifikátu 2014
SA 1 (4 x výborná)
 
 

V naší rodině byli psi od nepaměti. Ale Dorinka je a vždycky bude tou první, u které v kolonce „majitel“ figuruje moje jméno. Vše začalo roku 2004 na víkendové dovolené na Žermanické přehradě, které se kromě nás účastnila i Lucka Dostálová…člověk agility naprosto posedlý a zblázněný, mě pomalu a jistě naočkoval tím správným způsobem. Doma jsme v tu dobu měli dvouletou pudlí slečnu Aidu, ale její panický strach ze všeho, návštěvu cvičáku neumožňoval. A tak jsem se rozhodla, že si pořídím dalšího psího kamaráda. Protože jsme v té době byli doma jen pudlíkoví a naši nechtěli slyšet o ničem jiném, padla volba na trpasličího pudlíka. Já tehdy naprosto neznalá hledala v novinové inzerci až jsem téměř po čtvrt roce narazila na inzerát, který mne zaujal…malí trpasličí harlekýni ve Velkých Losinách čekají na své nové páníky. Vydali jsme se na obhlídku – jak jinak s Lucou – a já, i když jsem jela pro největší fenečku vybrala tu, která byla naprosto nejmenší, ale zato nejakčnější…Dorinka pochází z rodiny, o které vůbec nic nevím…Luca mi to už tenkrát říkala, ale já slepě zamilovaná do malé černobílé kuličky byla už jasně rozhodnutá. Nelituju…ale Dorinka si už hodně zkusila…Nevyrostla do požadované výšky a asi ve dvou letech se u ní projevila luxace pately. O rok později se přidaly i chronické problémy s volnými ploténkami a časté potíže se zažívacím traktem…

Přes to všechno je to však to nejzářivější Sluníčko, které mám, je to můj malinkatý zavisláček a bojovník s obrovitánským srdíčkem. Ať ji něco bolí sebevíc, nedá to na sobě znát a bojuje. Je to malý urpuťák, který je však rychlý jako střela, vášnivý aportér malých přetahovacích koleček a létajících talířů nebo malých míčků, s neskutečně pevným zákusem – tzn. Pudlbull :o). Miluje agility, kterému se však ze zdravotních důvodů věnujeme už jen velmi okrajově a pro radost, je to neskutečný empatik, okamžitě vycítí kdy se má tulit, nebo kdy má začít dělat blbiny…je to moje učitelka, se kterou jsem s Agility začínala, a pro kterou budu – až nastane čas – závodit s Algidou! Děkuji Ti, Dorinko moje, že jsi taková, jaká jsi! Nevyměnila bych Tě ani za nic!